V posledním díle naší kulinářské soutěže nahlédneme do kuchyně vítěze projektu Online kuchařky studentských jídel. Na degustaci pórkové polévky s vločkami a uzeného tofu s dýňovou omáčkou a jasmínovou rýží nás pozval Martin Malec, student psychologie a digitálních médií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
Celý příspěvek
Martin Malec preferuje jednoduchá jídla, rád zkouší nové věci a naučil se recepty nevnímat jako dogma, ale spíše jako odrazový můstek pro spuštění vlastní inspirace. Jeho nejoblíbenější surovinou je dýně hokaido, kterou nejčastěji kupuje na vyhlášeném brněnském Zelňáku. Na jídlo si rád zajde do makrobiotické restaurace na Jaselské ulici a jeho kulinářský sen je ochutnat původní mexickou kuchyni. Své recepty uveřejňuje také na vlastním foodbloguhttp://malec.borec.cz/vareni.
O tom, že Martina vaření skutečně baví, nás přesvědčil již jeden z e-mailů, které nám v průběhu sbírky receptů do Online kuchařky studentských jídel poslal. Stálo v něm: „Pokud by bylo užitečné, kdybych takhle občas - aniž bych se k něčemu zavazoval - nafotil pokrm co dělám a dodal k tomu recept, tak řekněte.“ Když jsme se mu posléze ozvali s nabídkou, že bychom o něm a jeho vaření rádi napsali, natočili a nafotili příspěvek, dostalo se nám obratem stručné odpovědi. „Jo, může být.“ A tak jsme tedy byli pozváni na jeden sobotní oběd k Martinovi Malcovi.
Martin, rodák ze Ždáru nad Sázavou, se dostal do Brna před třemi lety, když nastoupil na vysokou školu. První rok bydlel spolu s dalšími čtyřmi kamarády v paneláku na Vinohradech, nyní si už druhým rokem užívá soukromí a, jak sám spokojeně dodává, takové „pohodičky“ na privátě v Juliánově. O vaření se začal zajímat již před pár lety. Z původně zamýšleného „koníčka“ se brzy se stala i určitá nutnost. S ohledem na to, že je Martin ještě částečně finančně podporován rodiči, velmi záhy si uvědomil, že každodenní stravování po restauracích jeho skromný studentský rozpočet neunese. Ačkoli do menzy občas zašel a i nadále chodívá, ne vždy je zcela spokojen s tím, co se na jídelníčku objevuje. Martin se naučil, že chce-li něco od svého těla, musí mu také dodat odpovídající energii. Ve svém stravování se tak nechává nezřídka inspirovat makrobiotikou a jejími zásadami. „Když potřebuju celý den fungovat, musím zkrátka počítat s tím, že smažák, ačkoli chutná fajn, není tou nejlepší volbou. Po takovém obědě jsem zralý spíš na to, abych si dal pořádnýho šlofíka, spíš než na psaní nějaké seminárky. Zkrátka jím všechno, ale přemýšlím nad tím, kdy to jíst.“ Martin se smíchem říká, že dokud bydlel doma, rodiče mu v tomto ohledu vzorem zdravé výživy zrovna nebyli. Tatínek nejčastěji prý „vaříval“ párek v rohlíku a maminka byla věrná poctivé české kuchyni.
O tom, že Martin preferuje jednoduchá, lehká a rychlá jídla nás přesvědčil i dnes. Mezitím, co si povídáme o jeho postojích k vaření, ohání se zkušeně svým nožem, který si před pár dny koupil na tradičním vánočním trhu na Zelňáku a s nímž je, jak říká, „navýsost spokojený“. Pod jeho rukama se tak postupně vystřídá zelenina, kterou mnozí z nás nezkonzumují ani za dva týdny – mrkev, brokolice, pórek, dýně hokaido, zelí.
Polévka, jež se skládá pouze z vody, hrsti ovesných vloček, na kolečka nakrájeného malého pórku, soli a kmínu se již vaří na plotně. Brzy k ní přibudou i další hrnce, v nichž se dusí zelenina. „Ono to nevypadá, ale zkoordinovat tolik hrnců najednou, zkoordinovat timing všeho, co se právě vaří. Já si skutečně mnohdy připadám jako úplný manažer hrnců,“ vysvětluje Martin a poctivě nahlíží pod všechny pokličky.
Ukazuje nám svůj malý sklípek, kde uchovává v chladu všechnu zeleninu a mimo jiné také jeden skutečně „veliký pytlík“ jasmínové rýže. Má úctyhodných 10kg a Martin jej objevil v jednom vietnamském obchodě na Olomoucké. Oslovil jej nejen svojí praktičností (proč běhat každý týden pro malý pytlík rýže), ale také svoji výhodnou cenou. Zatímco v běžném super- či hypermarketovém řetězci či v některé z prodejen zdravé výživy dá za kilo jasmínové rýže 50 až 70Kč, v tomto obchodě jej v přepočtu vyjde na 35Kč. „Tahle rýže není sice o moc zdravější než klasická dlouhozrnná či parboiled, ale její vůně je nepřekonatelná. Na rozdíl od basmati rýže je také výrazně lepkavější, takže se často používá pro přípravu tradiční asijské kuchyně,“ doplňuje fundovaně Martin.
Poté, co je polévka i zelenina s jasmínovou rýží pro hlavní chod uvařena, Martin ještě nakrájí uzené tofu. V kuchyni se mezitím vytvořil líbezně vonící opar, který nemůže odsát digestoř z prostého důvodu, protož v kuchyni není. „S tím, že se v této kuchyni bude skutečně vařit, nejspíš při pořizování vybavení nikdo nepočítal“, laškuje Martin, když přináší na stůl jídlo …
Pak už však příliš nemluvíme. Plná ústa nám to totiž nedovolí. A i kdyby, byla by to nesmírná škoda, kazit si požitek z lahodné dýňové omáčky hokaido zbytečnými slovy. Sobotní dopoledne se tak vskutku vydařilo. Ukázalo se totiž, že Martin je nejen milým a pozorným hostitelem, ale také dobrým kuchařem. A takové spojení je, jen uznejte, milí studentští gurmáni, zkrátka geniální.
Dobré chutě a nadšení vařit Vám za tým žurnalistů na-lajně přeje Iva
