Studium

Studenti neobvyklých oborů: nadšení i skepse

Často poslouchají věty typu: Co to vlastně studuješ? To je nějaký pseudobor. S tímhle teda uplatnění neseženeš. Budeš jíst suché rohlíky. Univerzita nabízí širokou škálu studijních programů. Ne každý si vybere práva nebo medicínu. Studenti klasické archeologie, teorie interaktivních médií, environmentálních studií a sociální antropologie vyprávějí o svém rozhodování po střední škole, studiu, názoru jiných lidí na jejich výběr i možném uplatnění.

Celý příspěvek

Studentka klasické archeologie: Titul ještě nic neznamená

Povzbuzen filmy typu Mumie, archeologa si leckdo představí jako zapáleného člověka, který zkoumá pyramidy, až najde objev, jenž do kapsy strčí Tutanchamona. Kristýna Klímková, studentka třetího ročníku Klasické archeologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, tyto představy upravuje a upozorňuje, že aby se ze studenta tohoto oboru stal druhý Champolion, musí mít pořádně ostré lokty.

„Chtěla jsem být egyptoložka, archeoložka nebo lingvistka. Chodila jsem na gymnázium se zaměřením na klasické jazyky, bavila mě latina. Chtěla jsem v ní pokračovat, samotná latina mi ale přišla málo perspektivní, proto jsem šla na klasickou archeologii,“ vypráví Kristýna Klímková.

Klasická archeologie se specializuje na Řecko, Řím a provincie a předměty ve škole podle studentky nemají s archeologií moc společného. Označuje svůj obor jako něco mezi lingvistikou a dějinami umění.

Po škole by Kristýna Klímková chtěla hlavně založit rodinu. Teď si přivydělává v administrativě a nevadilo by jí, kdyby v budoucnu dělala například asistentku ve firmě. „Nedokážu si představit, jaká je tady u nás perspektiva mého oboru. Chce to mít pořádně ostré lokty a odejít třeba do Itálie, aby se člověk dokázal prosadit. To, že budu mít titul, ještě nic neznamená,“ vysvětluje studentka.

„Někteří mí spolužáci tvrdí, že jim nevadí, když budou jíst suchý chleba, hlavně když se budou věnovat archeologii. To zní hezky, když je financují rodiče. Podle mě tento obor člověka neuživí,“ dodává Kristýna Klímková.

Studentka environmentálních studií a sociální antropologie: Studium mi dalo hlavně argumenty

Studenti, kteří se věnují ochraně životního prostředí, nosí batikovaná trička, dredy a ve volném čase se přivazují k chladícím věžím jaderné elektrárny Temelín, tvrdí stereotyp. Eliška Balharová, která na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity studuje environmentální studia a sociální antropologii, ale vypadá naprosto normálně a s úsměvem vysvětluje, co její neobvyklé obory obnáší.

„Lidé vůbec netuší, co vlastně studuju,“ krčí rameny Eliška Balharová. Environmentální studia popíše jako ochranu životního prostředí, to prý už všichni chápou. U sociální antropologie zatím jednoduchou definici nenašla.

Studovat ochranu životního prostředí chtěla vždycky, ale nesedělo jí přírodovědné zaměření. Fakulta sociálních studií byla jasnou volbou. Protože studium je v mnohých případech koncipováno pouze jako dvouoborové, přibrala si sociální antropologii. „Přišla mi nejvíce prakticky zaměřená, není to jen nějaká teorie,“ vysvětluje studentka.

„Rodiče mi mou volbu mlčky odsouhlasili, i když se jim to asi úplně nezdálo. Prarodiče otevřeně prohlásili, že jsem se zbláznila,“ směje se Eliška Balharová.

Tvrdí, že díky studiu dokáže lépe argumentovat. „Kdysi jsem měla jen názor, teďka už si ho dokážu obhájit i argumenty,“ přemýšlí studentka. O tom, co by mohl dělat člověk, který vystuduje sociální antropologii, nemá představu. Vystudovaný environmentalista se může uplatnit například v různých hnutích, jako je Duha. Eliška Balharová při studiu pracuje pro neziskovou organizaci Veronica. „Není mi nepříjemná představa, že bych tam zůstala i po škole,“ přemítá.

Studium změnilo i její vztah k přírodě. „Kdysi jsem byla typický výletník, ven se šlo, když bylo pěkně. Dneska mi to venku přijde hezké, i když je škaredě. Kdybych si měla znovu vybrat, co studovat, nad environmentalistikou bych určitě neváhala,“ uzavírá Eliška Balharová.

Student teorie interaktivních médií: Každý, koho tento obor baví, najde uplatnění

Když se řekne teorie interaktivních médií, leckdo si pomyslí: pavěda. Snaha katedry zaplnit prázdné místo. Nemožnost budoucího uplatnění. Student prvního ročníku tohoto oboru na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, Jakub Smyček, však o svém oboru mluví s nadšením a odhodláním.

„Chtěl jsem studovat obor, který bude mít něco společného s hudbou, filmem a komunikací s lidmi. Zatím jsem spokojený,“ tvrdí Jakub Smyček. Pochvaluje si nabídku předmětů, včetně těch povinných, za všechny jmenuje například kyberkulturu, psychologii umění nebo psychoterapii uměním. Líbí se mu, že jeho kamarádi z fakulty jsou muzikologové nebo studenti hudební vědy. „Sám jsem muzikant,“ vypráví aktivní hudebník, „a získal jsem spoustu nových kontaktů.“

Když ostatním vypráví, co studuje, většina lidí se diví. „Taťka si představoval, že budu studovat práva. Právníci se mají dobře, hodně vydělávají. Ale já jsem chtěl dělat to, co mě baví. I když nebudu mít moc peněz,“ vypráví student. „Jakmile se snažím vysvětlit, co studuji, ostatní se většinou smějou. Prý je to blbost, snaha zaplnit prázdné místo na fakultě. Já si to nemyslím. Podle mě tento obor má velkou budoucnost. Oni to časem pochopí,“ vysvětluje Jakub Smyček.

Obor je hodně mladý, absolventi vlastně ještě neexistují. Proto je zatím ještě těžké odhadovat, kde by se mohli uplatnit. „Troufám si ale tvrdit, že naše spektrum je dost široké a koho tento obor baví, uplatnění najde. Ne třeba v malém městě, ale ve větších městech určitě,“ domnívá se student.

„Baví mě a hodně času mi zabírá práce s mladými lidmi. V jednom společenství dělám vedoucího, organizuji různé akce a aktivity. V budoucnu bych chtěl určitě dělat něco pro lidi. Zatím nevím konkrétně co, ale na to přijdu,“ dodává Jakub Smyček s úsměvem.